klimatické podmínky

Klima v Indii závisí na vzdálenosti od rovníku a konkrétních geomorfologických podmínkách. Na severu v Himalájích je vysokohorské (nepříliš teplá léta a dlouhé chladné zimy), na většině území tropické monzunové (velmi horká léta a mírné zimy) a na západě pouštní (horko bez srážek po celý rok). Obvykle se rozlišují tři roční období: „léto“ od března do června, „období dešťů“ (jihozápadní monzun) od června do konce září a „zima“ (severovýchodní monzun) od září do března. Léto je horké a suché, s denními teplotami až 40 – 50 °C ve stínu, v noci okolo 30 °C. Během monzunu bývá ve dne 25 – 28 °C, až 100% vlhkost vzduchu a několikrát denně se opakují vydatné srážky, přičemž nejvíce prší na jihu. V zimě jsou průměrné teploty v Dillí ve dne 20 °C, v noci 10 °C; v Himalájích klesají pod nulu a sněží. Teplota vody v Indickém oceánu je celoročně okolo 28 – 29 °C.

Gastronomie

Indická kuchyně je nezaměnitelná a v každém svazovém státě odlišná. Sjednocuje ji koření a bohatá nabídka vegetariánských a veganských jídel. U moře převládají ryby a mořské plody smažené výhradně na rostlinném oleji, v severních horách kuře, jehněčí a husté omáčky. Vepřové a hovězí se nabízí jen ve státě Goa. Základním jídlem i přílohou je čočka všech barev a desítky druhů rýže. Běžné jsou placky čapátí, pšeničné nekvašené placky rótí nebo kukuřičné makkí rótí. Oblíbený je domácí sýr panír a jogurty „dahin“ nebo „raita“ (kořeněný jogurt míchaný s okurkou, rajčaty či jinou zeleninou). Čatní je nakládaná zelenina. Do mnoha jídel se přidávají kešu oříšky a rozinky, do jiných kokos či kokosové mléko. Proslulá indická koření zahrnují především kardamon (přidávaný i do čaje) a „karí“, což bývá obecný název pro směs indického koření. Místní originální kombinace karí může obsahovat i hořčičné semínko, hřebíček, chilli všech barev a stupně pálivosti, kmín, koriandr, kurkumu, muškátový oříšek, pepř, skořici, šafrán či zázvor. Přeslazené moučníky jsou například gajar ka halva, pistáciová hmota kulfi nebo žluté kuličky iadu z cizrny; vynikající je ovoce, zejména ananasy, banány, jablka, jahody, melouny, mandarinky, mango, meruňky, liči, papája, guava, třešně, hroznové víno a další. Indové pijí silně slazený čaj s mlékem („čajmásala“), kořeněný v létě zázvorem a v zimě kardamonem, slaný nebo sladký jogurtový nápoj lassi a džus z cukrové třtiny. Z alkoholických nápojů vede světlé pivo (cca 5 %) z pivovaru v Goa. Feni je místní alkoholický nápoj z kokosu nebo oříšků kešu, čang je rýžové nebo prosné pivo, nímbú pání citrónová šťáva. Po jídle se žvýká „pán“, betelový list s hřebíčkem či kardamonem.

Zajímavá místa

Delhi
Svazové teritorium Dillí (1483 km2, 15 mil. obyv.) se nachází na posvátné řece Jamuna mezi státy Uttarpradeš a Harijána. Bylo vytvořeno v roce 1956 a skládá se z původního Dillí, Nového Dillí a přilehlého venkova. Jako stejnojmenná městská aglomerace je Dillí po Mumbaí (Bombaji) druhá největší v Indii. Muslimské Staré město se pyšní monumentální Červenou pevností císaře Šáhdžáhána. Nové Dillí je od roku 1911 hlavním městem Indie a sídlem federálních orgánů. Ve Starém městě (UNESCO) se nachází 175 památek chráněných jako „národní dědictví“; mezi nimi největší indická mešita, černobílá Džámí masdžíd z červeného pískovce a bílého mramoru, považovaná za největší a nejkrásnější mešitu v Indii, Chandni Chowk, historická hlavní třída starého Dillí, Gándhího památník na pohřebišti Ram Shat, kamenný minaret Kátb prvního sultána Dillí, architektonický skvost z červeného pískovce Quwwat-ul-Islam se železným „nerezavějícím sloupem". Nové Dillí se pyšní 5 km dlouhou třídou Rádžpath s vládními budovami a koloniálními bungalovy, která vede k prezidentské rezidenci, paláci Ráštrpati bhavan s moghulskou zahradou. V sousedství paláce leží parlament Loksabha a Connaughtovo náměstí - obří kruhová kolonáda s obchody, úřady a mrakodrapy. Na opačném konci Raipath se nachází „Brána Indie“. Moderní stavba Bahai Temple přezdívaná Lotosový květ, vítá lidi všech vyznání, stejně jako muzea Gándhího a Indiry Gándhíové.
Agra
Město na řece Jamuně ve státu Uttarpradéš bylo hlavním městem od roku 1503, od roku 1526 pak hlavním sídlem Mughalů a cílem obchodníků z Indie, Střední Asie a Persie. V eposu Mahabháráta je nazýváno „Agrabana“, „Ráj“. Roku 1835 byla Agra obsazena Brity. V historickém centru leží mešita Jama Masjid s nápadnými kupolemi a bez minaretu, na západním břehu řeky Červená pevnost s hradbami o celkové délce přes 2 km, chránícími mramorové paláce, z nichž Džahángrí Mahal sloužil jako hlavní harém. Věž Musamman burdž nabízí vyhlídku na Tádž Mahal. Mešita Moti je největší mramorovou mešitou na světě. Na východním břehu Jamuny leží cenné hrobky, mj. mauzoleum Itmad-ud-Daulah a Čínská hrobka. „Zahrada odpočinku“ je údajně nejstarší mughalská zahrada, s vyhlídkovými pavilony. Okouzlující mauzoleum Tádž Mahal dal z bílého mramoru vybudovat císař Shahjahan v letech 1630-1652 jako hrobku milované ženy Arjumand Bánú Bégam, zvané Mumtaz-i-Mahal. Památník je považován za jeden z divů světa i v současnosti. Stavba je kombinací hinduistické a muslimské architektury, v komplexu jsou kromě zahrad i dvě mešity a čtyři čtyřicetimetrové minarety.
Goa
Bývalá portugalská kolonie je od roku 1987 nejmenším svazovým státem Indie. Leží na pobřeží Arabského moře mezi státy Maháraštra a Karnátaka. Hlavní město je Panadží. Vasco da Gama zde přistál roku 1498 a název Goa pochází od Portugalců, kteří tak pojmenovali přístav v ústí řeky Mandovi, kde je v bazilice Bom Jesus pohřben spoluzakladatel jezuitského řádu, sv. František Xaverský. Katedrála sv. Kateřiny je údajně největší v celé Asii. Třetinu státu zabírají džungle, nejvyšší vrchol je Sonsogor. Turisty láká celoročně příjemné klima a 101 km dlouhé pobřeží s plážemi s kokosovými palmami. Kromě kokosů se pěstují kešu, rýže, ananasy a mango. Dědictvím po Portugalcích jsou velký podíl katolíků, koloniální architektura a kostely a kláštery zasvěcené různým náboženským řádům. Atrakcí jsou rezervace divoké zvěře Bhagwan Mahavir, kde žijí tygři, leopardi, sloni a stovky ptáků, Bondla a Cotigao, s výskytem bizonů, leopardů, lenochodů a ornitologická rezervace Salim Ali na ostrově Chorao v řece Mandáví u Panadží.
Jaipur
Hlavní město pouštního státu Rádžastán, ležící na řekách Banas a Banganga 260 km jihozápadně od Dillí, představuje důležitý dopravní uzel. Město založil na pravidelném půdorysu roku 1727 maháradža Savai Jai Singh II. jehož dosavadní sídlo Amber nestačilo nárůstu obyvatel a čelilo nedostatku vody. Poprvé byl použit princip hindské architektury Shilpa Shastra, kdy devítka symbolizuje devět planet sluneční soustavy: město bylo rozčleněno na dva bloky „vládních budov“ plus sedm bloků pro veřejnost, každý z nich na šachovnicovém půdorysu. Poté bylo obehnáno hradbami se sedmi bránami. Dnes se historickou částí prodírají velbloudi i motorky a turisté obdivují paláce, zahrady, pevnosti a bazary. Prvořadé památky jsou palác Amber, k němuž se můžete dopravit na slonu, s další pevností Jaigarh, pětipatrový Palác větrů Hawa Mahal, pětipatrová budova z červeného pískovce s 953 okny sloužící jako harém. Dále je to Městský palác s budovami Diwan-i-Am a Diwan-i-Khas, Mubarak Mahal a sedmiposchoďová Chandra Mahal, která hostí muzeum Maháradži Sawai Man Singha II. Unikátní je astronomická observatoř Jantar Mantar postavená týmž vládcem v 18. stol., se 16 stavbami pro měření pozice hvězd, výpočty zatmění Slunce a Měsíce, příchodu monzunu a další. Další zajímavé chrámy jsou Góvindévův chrám zasvěcený Krišnovi a moderní Birla Mandir z bílého mramoru. Nad městem se vypíná Tygří pevnost Nahargarh Fort. Nedaleko leží Gaitor s hrobkami a památníky královské rodiny.
Mumbaí
Hlavní město státu Maharáštra se do roku 1995 nazývalo Bombaj, zkomolením z portugalského Bom Bahai, „Dobrý záliv“. Současné jméno je odvozeno od hinduistické bohyně rybářů Mumbaí Deví. Obří konurbace leží na západním pobřeží Indie, původně na sedmi ostrovech: Colaba, Old Woman´s Island, Bombay, Mazagon, Worli, Parel a Mahim. Do britských rukou se území dostalo roku 1661 jako věno portugalské princezny Kateřiny z Braganzy, ale už roku 1668 bylo pronajato Východoindické společnosti a průlivy mezi ostrovy byly zasypány. Dnes je Mumbaí významný přístav, nazývaný „Brána Indie“, s triumfálním obloukem z roku 1924, vztyčeným k poctě návštěvy krále Jiřího V. Je městem kontrastů, kde vedle sebe existují milionářské čtvrti i chudinské slumy a které ovládá radikální hinduistická nacionalistická strana Šiv Sena. Zajímavosti jsou koloniální Viktoriino nádraží, budova hlavní pošty, klasicistní univerzita s kopií londýnské věže Big Ben s hodinami a dům Mani Bhavan. Cílem výletů je ostrov Elephanta s umělými jeskyněmi, zasvěcenými Šivovi.
Váránasí
Město na řece Ganze je jedním z nejdéle obydlených míst světa. Název je odvozen od říček Varuna a Asi, které tu do ní vlévají. Je zde asi 700 chrámů a stovky svatyní a po staletí sem míří tisíce poutníků, aby se v posvátné Ganze rituálně očistili, omyli, vhodili do ní květiny a pustili lodičku se svíčkou po vodě. „Věčné město“ je od svého vzniku ve 12. stol. př. n. l. zasvěceno bohu Šivovi a hinduisté věří, že kdo zde zemře, vysvobodí se ze samsáry, věčného koloběhu znovuzrození. Proto sem míří i ti, kteří cítí, že jejich život se chýlí ke konci a čekají zde na smrt. Do vody vedou schody (gháty), kterých je zde 100. Dva gháty, Manikarnika a Harishchandar, jsou určeny ke kremačním obřadům. Na prvním se mrtví spalují na hranici dřeva, u druhého bylo vybudováno podstatně levnější elektrické krematorium. V obou případech se poté popel vsype do řeky. Na ostatních ghátech se odehrává ranní koupel, používají se k praní a sušení prádla, na některých stojí menší chrámy, na ghátu Ranamahal byl postaven palác maháradži z Udaipuru, na ghátu Man Mandir palác maháradži z Jaipuru, na ghátu Lalita palác nepálského krále. Na ghátu Dasaswamedh se odehrávají obřady, například „obětování světla“. Zajímavostí je chrám Vishvanath Mandir, nazývaný Zlatý chrám, zasvěcený Šivovi, postavený vedle původního chrámu, přestavěného na mešitu. Na okraji města stojí chrám Bharat Mata, který osobně vysvětil Mahátma Gándhí; na podlaze je plastická mapa Indického subkontinentu. Známý je i „Opičí chrám“ bohyně Durgy. Město se pyšní největší hinduistickou universitou v Asii. Proslulou řemeslnou tradici představují vyšívané brokáty.

Zvyklosti a obyčeje

Indové jsou konzervativní, chrání si soukromí, milují dárky a neumějí říct „ne“ a „nevím“. Hitem trávení volného času jsou kýčovité filmy místní produkce „Bollywood“. Společnost se dělí na kasty, přestože jsou zakázány zákonem. Běžné jsou domluvené sňatky, kdy nevěstu vybírají rodiče a astrologové dle horoskopů. Zakázané dříve povinné věno pro nevěstu se dosud praktikuje zejména na venkově. Rozvody jsou zřídkavé, většina žen je po svatbě závislá na manželovi. Tanec je posvátný a je součástí mnoha představení i rituálů; tanečníci mívají tradiční masky. Typické hudební nástroje jsou dlouhý roh (nágasvaram), bubínky (tavil), basová loutna (tánpura) a sitár (vícestrunný nástroj podobný kytaře). Vyhněte se zamilovaným projevům na veřejnosti (něžnosti, dotyky, líbání). Konverzaci nezavádějte na témata jako Pákistán, chudoba v Indii, víra a náboženství. Zásadně se podává pravá ruka, kterou se jí, předávají dárky a podobně; levá je určena pro intimní hygienu. Při vstupu do chrámu či mešity je běžné zouvání. Slušné oblečení (resp. zahalení) je podmínkou; v některých chrámech s sebou nesmíte mít nic koženého. V chrámu či klášteře se chodí po směru hodinových ručiček. Do mešity a při návštěvě sikhských posvátných míst je třeba mít na hlavě pokrývku. Nikdy nešlápněte na jídlo, které leží na zemi. Indické ženy se koupou oblečené; běžným oděvem je tradiční sárí, oděv z jednoho kusu látky, která se ovine a nařasí kolem hlavy, ramen a pasu a drží bez použití knoflíků či sponek. Salvár (kamíz, tzv. paňdžábský oděv) jsou dlouhé volné kalhoty a přes ně delší košile s rozparkem a víceúčelový dlouhý pruh látky
© 2017 CESTOVNÍ KANCELÁŘ ČEDOK A.S., DRŽITEL CERTIFIKÁTU ISO 9001:2000