Klimatické podmínky

Kostarika má tropické až subtropické klima (dle výzkumů NASA nejzdravější na světě; odborníci zde rozlišují jedenáct klimatických zón), s obdobím sucha od prosince do dubna a obdobím dešťů od května do listopadu (přitom na karibském pobřeží se sezónnost, včetně srážek, projevuje méně). Celoročně slunce vychází v 5 až 6 hodin ráno a zapadá v 17 až 18 hodin večer. Optimální doba pro návštěvu je od prosince do dubna, kdy jsou pláže zality sluncem a průměrná teplota vzduchu se pohybuje okolo 22 – 28°C (na pobřeží 32°C a ve vnitrozemí 17 – 22°C). Ve vyšších nadmořských výškách klesají teploty až na 13°C a okolo 3000 m n.m. pravidelně v noci mrzne. Nejchladnější měsíce jsou listopad a prosinec, nejteplejší březen až květen. Teplota vody v moři je celoročně průměrně 25 – 27°C, ale může dosáhnout i 31°C. Množství srážek závisí na poloze vůči oceánu a nadmořské výšce. Zatímco na pobřeží Tichého oceánu (například v Guanacaste) neprší i přes půl roku, na pobřeží Karibiku jsou srážky běžné. Srážek přibývá i se stoupající nadmořskou výškou, v Monteverde v pohoří Tilarán (1500 m n.m.) spadne průměrně 3000mm ročně, běžné jsou mlhy a vlhkost vzduchu dosahuje 74 – 97%.

Gastronomie

Kostarická kuchyně je jednoduchá, nepříliš kořeněná, ale chutná a na pohled barevně lákavá; ovlivnila ji zejména kuchyně americká a mexická. Základem většiny jídel je rýže, fazole a kukuřice, vepřové, kuřecí a hovězí maso (lomitos jsou steaky), ryby a mořské plody, zelenina, sýry, vejce a sezónní exotické ovoce. K ochucení se používá hlavně koriandr a česnek, na pobřeží Karibiku kokosové mléko. Preferovanou úpravou jídla je smažení, případně pečení nad ohněm ze dřeva. Zejména v turistických oblastech je všudypřítomná pizza, hamburgery a hranolky, ale v běžné nabídce vedou domácí casado (směs rýže, fazolí a masa s míchaným salátem ze zelí a rajčat) a národní pokrm gallo pinto, směs pečené rýže a černých fazolí, doplněné tortillou a zakysanou smetanou nebo pečenými banány, obě jídla podávaná i k snídani. Oblíbeným moučníkem je tres leches, třívrstvý dort s vaječným likérem, nebo flan (přepalovaný pudink). Určitě byste však měli odolat případné nabídce polévky ze žraločích ploutví.

Zajímavá místa

NP Arenal

Národní park se nachází 15km od města Fortuna na úpatí pohoří Cordillera Tilarán, zahrnuje stratovulkán Arenal a je součástí chráněného území „Arenal Tilaran Conservation Area“. Sopka se naposledy probudila 29.července 1968, od té doby je aktivní. Erupcí vznikly tři krátery, byly zničeny vesnice Tabacón, Pueblo Nuevo a San Luís a zahynulo 89 lidí. Láva a popel pokryly území o rozloze 15km² a sopečné pumy vážily až několik tun. I v současnosti je sopka činná a v intervalech 2 – 45 minut z ní vytékají praménky lávy, z podzemí se ozývá dunění, někdy z kráteru stoupá dým a po svazích se valí bloky lávy velké jako domy. Vrchol je však obvykle zahalen mraky. Nejcennějšími ekosystémy jsou mlžný prales, tropický deštný les, nížinný prales a regenerující prales. Na horkých pramenech vyvěrajících pod sopkou vznikly termální lázně; největší jsou Tabacon, Eco Termales a Baldi. Nedaleko odtud jsou v pralese visuté mosty s výhledem na sopku.

NP Tortuguero

Národní park v provincii Limón je součástí chráněného území Tortuguero Conservation Area, a přestože je dostupný pouze malým letadlem nebo lodí, patří mezi nejnavštěvovanější. Turisty přitahuje extrémní biodiverzita - deštný prales, mangrovníky, bažiny, 35km dlouhá pláž, laguny, spleť říčních kanálů a jen málokoho odradí extrémně vlhké klima a téměř denní srážky. Dva vyšší vrcholy jsou Tortuguero Hill, kde se nachází vyhlídková věž a Lomas de Sierpe . V parku žije 375 druhů ptáků včetně harpyje a 160 druhů savců, vyskytuje se zde i vzácná tzv. mořská kráva, sedm druhů suchozemských želv, krokodýli, kajmani, leguáni, bazilišci, endemické druhy žab a mloků či 30 druhů sladkovodních ryb. Roste zde 400 druhů dřevin a 2200 druhů rostlin, četné jsou zejména houby a kapraďorosty.

Sopky

Na území Kostariky se nachází 61 vyhaslých a 6 aktivních sopek, což jsou Arenal, Irazú, Poás, Rincón de la Vieja, Tenorio a Turrialba. Rincón de la Vieja ležící ve stejnojmenném národním parku je největší z pěti sopek tvořících Cordillera de Guanacaste. Sestává se z devíti samostatných, ale souvisejících kráterů, z nichž nejvyšší je spící Santa Maria de la Vieja. K poslední větší erupci došlo v roce 1983. Na sopku stoupá 10km dlouhá stezka tropickým pralesem a trpasličím mlžným lesem. V současnosti je aktivní hlavní kráter, zvaný Von Seebach, z něhož se čas od času uvolní sloupec páry. Sopka Tenorio se nachází rovněž v Guanacaste a její pravidelný kužel se zdvihá z panenského tropického pralesa; v jejím okolí se nacházejí horké prameny a gejzíry.

© 2017 CESTOVNÍ KANCELÁŘ ČEDOK A.S., DRŽITEL CERTIFIKÁTU ISO 9001:2000