Klimatické podmínky

Podnebí se liší podle konkrétní oblasti; sever země leží v subtropech, střed a jih v tropech. Na severu jsou dvě roční období, zima (od listopadu do dubna) a léto (květen až říjen), jih má tři roční doby, chladnější (listopad až leden, 28 °C – 30 °C přes den, 20 °C v noci), horké (únor až květen, často přes 35 °C) a dobu dešťů (červen až říjen). Celodenní deště jsou i v deštivém období výjimkou, ale často se objevují záplavy. Obecně je na většině území Vietnamu celoročně teplo a vlhko (až 80 %), přičemž průměrné roční teploty závisejí na zeměpisné šířce a nadmořské výšce a teplotní rozdíly mezi létem a zimou se snižují od severu k jihu. Podobně je tomu u srážek (1500 – 2000 mm ročně). Severovýchodní monzun (od října do dubna) přináší na sever ochlazení a déšť, ale na jihu je nadále teplo bez srážek. Severozápadní monzun (od dubna do října) znamená pro většinu země horko a krátké vydatné přeháňky.

Gastronomie

Vietnamská kuchyně vznikla smísením kuchyně čínské, thajské a francouzské. Je překvapivě lehká a zdravá a přitom pestrá, přestože jejím základem je v páře a bez soli vařená dlouhozrnná i kulatozrnná rýže (vietnamsky Com), podávaná v různých úpravách a kombinacích i několikrát za den. Z rýžové mouky se vyrábějí těstoviny (zejména nudle „pho“), rýžový papír (pro přípravu rolek a sushi), rýžové knedlíky a dokonce i moučníky; z rýže se vyrábí také víno, pálenka, škrob, ocet a olej. Rýžové nudle se jedí s jarními závitky, bambusovou polévkou, grilovaným masem a maggi omáčkou; skleněné nudle (vyráběné ze zelených fazolí a mořských řas) se buď přidávají do polévek nebo se jedí smažené. Stejně oblíbené jako rýže jsou těstoviny (zejména husté nudlové polévky), maniok a taro (druh brambor), čerstvá i dušená ochucená zelenina (lufa, lotosový kořen, okurky, čínský hrách, hlávkové zelí, dýně a dýňové listy, baklažány, lilek, pórek), saláty (goi), mořské ryby (tuňák, losos, úhoř, sardinky) a mořské plody (sépie, chobotnice, krabi, šneci, krevety), omáčky a kořeněné maso (drůbeží, rybí, vepřové, telecí, hovězí; ale i želví); maso se vaří, peče nebo smaží. Pochoutkou jsou bataty pečené na žhavém uhlí. V letovisku Nha Trang jsou specialitou vepřové rolky v rýžovém papíru upravené jako barbecue a polévka z vlaštovčích hnízd.

Zajímavá místa

Hanoj

Od roku 1976 hlavní město sjednoceného Vietnamu, leží na severu země na Rudé řece (Sông H?ng), 100 km západně od Tonkinského zálivu. Žije zde přes 3 miliony obyvatel na rozloze přesahující 3300 km2. Za své sídelní místo si je v roce 1010 zvolil král Ly Thai To a pojmenoval je nazváno Thang Long („Město vzlétajícího draka“); jméno pak mnohokrát změnilo. Ha Noi („Město na vnitřní straně řeky“) ho pojmenoval roku 1831 panovník Minh Mang. V roce 1833 se Hanoj stala hlavním městem francouzského protektorátu Tonkin a v letech 1954 – 1976 byla hlavním městem severního Vietnamu (Vietnamské demokratické republiky). Jádro moderního města pochází z doby francouzské koloniální vlády (1887 – 1946; opera, katedrála sv. Josefa, prezidentský palác, muzeum historie, most Long Bien); velká část zástavby však byla poničena bombardováním během americké války v Indočíně (1964 – 1975). Symbolem města je Jezero navráceného meče (Hoan Kiem; chrám Ngoc Son, přístupný po červeném mostě; Želví věž), s promenádou kde místní lidé cvičí tai-či nebo hrají badminton, a čtvrť přilehlých starých řemeslnických uliček s nejstarším chrámem Bach Ma, zasvěceném ochrannému duchu města, jehož představuje bílý kůň. Další zajímavosti jsou zbytky královské pevnosti (mj. brána Doan Mon a vlajková věž), Chrám vzdělanosti ve stylu feng shuej a Pagoda na jednom sloupu (11. stol.), Pagoda obrany státu (pův. ze 6. stol.), Chrám Quan Thanh (Ochranného ducha Tran Vua,11. stol.). Nepřehlédnutelné je Ho Či Minovo mauzoleum (1975) na náměstí Ba Dinh, Ho Či Minův dům a Ho Či Minovo muzeum; kvalitní jsou Etnografické muzeum (1997) a Armádní muzeum. K moderním stavbám patří Konferenční centrum, Národní stadion a několik mostů přes řeku. Hanoj je i důležitým průmyslovým centrem, kde vzniká téměř 9 % HDP celého Vietnamu. Největším problémem je veřejná doprava, jejíž slabiny nahrazují miliony motocyklů a rikš.

Dalat (Da Lat)

Město „Tisíců borovic“ na planině Langbiang, 1500 m n.m., v jižní části Centrální vysočiny, je oblíbenou turistickou destinací a pro geology nalezištěm tektitů. Pro mírné klima s průměrnou roční teplotou 18°C – 25°C se mu přezdívá i „Město věčného jara“; pěstují se tu evropské plodiny (vinná réva, květák, zelí) i květiny, zejména hortenzie, růže a orchideje. Ročně zde spadne 1750 mm srážek, prší především od května do října. Návštěvníci obdivují francouzskou koloniální architekturu města a jeho švýcarský šarm, železniční stanici ve stylu art-deco, vily a bulváry, lázně, parky i golfová hřiště. První hotel byl postaven v roce 1907, následovaly prominentní církevní internátní školy, vietnamská národní vojenská akademie i letecká škola. Během 2. světové války byl Dalat hlavním městem federace Indočína. U města byla postavena přehrada Xuan Huong (5 km2). Zajímavosti jsou bizardní dům Hang Nga (1990; originální architektura vietnamského umělce Dang Viet Nga inspirovaná přírodou a Gaudím), zen-buddhistický klášter Truc Lam (1994; 1300 m n.m., 24 ha; meditační centrum sekty Zen u jezera Tuyen Lam, od něhož k němu vede 222 schodů; k boční bráně pouze 61 schodů; část obývaná mnichy a jeptiškami není přístupná veřejnosti; růžová zahrada; socha Sakyamuni Buddha s lotosem v ruce a zvonice se zvonem vážícím 1 tunu), vodopády Prenn (10 km od města, výška 10 m; restaurace, půjčovna člunů, lanovka, malá ZOO) a Dinh 3, letní palác posledního vietnamského císaře Bao Dai ve stylu art-deco

Ho Či Minovo Město (Saigon)

V největším a nejvýznamnějším vietnamském městě, ležícím na jihu země nedaleko řeky Mekong, žije oficiálně asi 7 milionu obyvatel, jeho aglomerace však sahá od Jihočínského moře až po hranice s Kambodžou. Roku 1887 se stal sídlem generálního guvernéra francouzské kolonie Kočinčína. Od roku 1955 byl hlavním městem jižního Vietnamu a jeho dobytím 30. dubna 1975 severním Vietnamem skončila vietnamská válka. Přestože bylo bývalé hlavní město jižního Vietnamu po sjednocení země přejmenováno na Ho Či Minovo Město, používá se původní název Saigon dodnes. Turisty vyhledávané je nejhustěji osídlené centrum, kde se nachází většina historických památek a barvitá čínská čtvrť Cholon (největší tržnice Binh Tay, zajímavá pagoda Quang Am, zasvěcená Bohyni milosrdenství; další pagody Thien Hau, Phung Son, Ong Bon, Tam Son Hoi Quan a další; mešita z roku 1932 slouží hlavně Indonésanům a Malajcům. Další zajímavosti jsou Palác sjednocení (původně sídlo prezidenta jižního Vietnamu, se sítí podzemních tunelů), katedrála Notre Dame, hlavní pošta, Ho Či Minovo muzeum, Muzeum Ho Či Minova města (zaměřené na boj za nezávislost i sjednocení země), Muzeum pozůstatků války, Muzeum historie a sídlo komunistické strany, reprezentativní budova bývalé městské radnice z prvních let 20. století. Pozoruhodné jsou pagoda Giac Vien, pagoda Giac Lam a pagoda Vinh Hghiem a další zajímavé pagody. Odpočinek nabízejí četné vodní parky, botanická a zoologická zahrada, aquaparky, golfová hřiště, nákupy trhy i nákupní centra. Jednodenní výlety míří do podzemních tunelů Cu Chi, které sehrály významnou roli ve vietnamské válce, do caodaiského chrámu ve městě Tay Ninh, do jeskynních chrámů v Nui Ba Den nebo do národního parku Cat Tien.

© 2018 CESTOVNÍ KANCELÁŘ ČEDOK A.S., DRŽITEL CERTIFIKÁTU ISO 9001:2000